Osada Paseky u Horního Bradla, malebný kout rozkládající se na více než stech hektarech, se v meziválečném období stala vyhledávaným centrem společenského života a rekreace. Krajina nad Bradlem, obrácená k lesům a otevřeným loukám, přitahovala už v meziválečném období podnikatele, lékaře i vzdělané měšťany, kteří zde nacházeli klid, zdravé ovzduší a přirozenou krásu Železných hor. Původními usedlostmi na území Pasek byly pravděpodobně dvě stavby, stavení Křivských a Paulusova chalupa, která již neexistuje.
Stavení Křivských.
Vilka Bedřicha Málka, za ní stavení Křivských.
Ve 20. letech si jako první na Pasekách postavil vilu vládní rada a okresní hejtman Karel Šprongl z Chrudimi, který zde později s manželkou zůstával v klidu a v krásné přírodě od konce dubna někdy i do Vánoc. Pan vládní rada měl i podporovatelský vztah k této oblasti a Bradlu. Po první světové válce přispěl jako jeden z darujících osobností větší finanční částkou škole v Dolním Bradle a pak v roce 1934 daroval obci 500 kusů třešní, které byly vysázeny podél silnic a cest.
Pravděpodobně ve stejné době si postavil vilku pan Feltzmann, žid, podnikatel z Pardubic, kterou za války Němci zabrali, arizovali. Po 2. světové válce byla část domu zkonfiskována státem, protože v ní bydlela paní Herta Topková. Byla z německé rodiny od Litoměřic a její rodina byla odsunuta do Německa. Ona tu zůstala s manželem, který ale brzy zemřel. Ve vile bydlela až do doby, kdy celý dům koupil pan Horník, tehdejší předseda MNV a jí dali náhradní byt v bytovce v Krásném.
Největší výstavby rekreačních objektů se dočkala tato oblast ve třicátých letech minulého století, paradoxně v době, kdy propukla velká hospodářská krize. Byla to příležitost pro ty, kteří vydělané peníze mohli dobře investovat. Věděli, že krize jednou pomine a stavby budou mít stále vyšší cenu. Byla to doba, kdy nebyla práce, a každý byl rád, že nějakou měl a pracoval i za nižší mzdu, proto některé stavby byly pod střechou za velmi krátkou dobu.
Dominantou Pasek se stal hotel Vršov, kolem něhož postupně vyrostly desítky dalších vil, vilek a chat, z nichž mnohé si dodnes zachovaly svůj původní ráz.
Hotel Vršov nechal na Pasekách postavit, na zakoupeném pozemku od osady Vršov, továrník Jan Bukovský z Vojnova Městce. Narodil se 7. listopadu 1881 ve Vojnově Městci č. 52 Janu Bukovskému a Rozálii, dceři Jakoba Vebra, měšťanu z Neugedeinu (Kdyně, okres Domažlice). Dne 24. června 1944 byl v Praze u sv. Štěpána oddán s Marií Ryšánkovou a zemřel ve věku nedožitých 74 let dne 3. listopadu 1955 v Havlíčkově Brodě. Proč se rozhodl postavit hotel v této lokalitě bohužel není známo.
Stavba hotelu byla zahájena roku 1932 a výstavba probíhala na tehdejší poměry velmi rychle. Ještě před Vánocemi téhož roku byla moderní dvoupatrová budova o 36 pokojích, bytu pro majitele i zázemí pro personál, pod střechou. Od počátku byl koncipován jako komfortní hotel odpovídající tehdejším nárokům na rekreaci. Slavnostní otevření penzionu se uskutečnilo 20. května 1934 a hotel byl hned od své první sezony plně obsazen. Rychle se stal vyhledávaným cílem letních hostů a významně přispěl k proměně Pasek v oblíbenou rekreační oblast. Jan Bukovský o svůj podnik pečoval a neustále investoval do komfortu svých hostů. V roce 1938 nechal instalovat ústřední topení, aby mohl hotel sloužit i pro zimní sezonu, především během vánočního období, kterou zde již tehdy trávilo mnoho hostů z Prahy.
Ještě před válkou byl hotel pronajat zkušenému hoteliérovi Jaroslavu Lukavskému, který po záboru pohraničí Němci musel opustit své působiště v Železné Rudě na Šumavě.
Historie hotelu je však protkána i tragickými událostmi. V srpnu roku 1940 zde trávila dovolenou Dr. Milada Horáková s rodinou, a právě v tomto penzionu byla spolu se svým manželem zatčena gestapem. Po válce se Jaroslav Lukavský se svojí manželkou vrátili zpět do Železné Rudy. Po následném politickém převratu byl hotel znárodněn a využíván Krajským národním výborem v Hradci Králové, mimo jiné i jako politická škola. Až po roce 1989 se budova dočkala návratu do rukou původních majitelů, kteří ji prodali. Dnes opět slouží k rekreaci a společenským akcím.
Rok 2025.
Rozvoj hotelu přirozeně podnítil i výstavbu soukromých letních vil. Už roku 1932 si nad pensionem postavila vilku slečna Svobodová z Pardubic, první poštmistrová v Horním Bradle, ve stejném roce vznikla také vilka Antonína Hladíka a chata Skochových z Prahy. Postupně přibývaly další stavby, z nichž některé se staly architektonicky i historicky velmi cennými. Paseky se tak proměnily v místo, kde se snoubila moderní meziválečná architektura s respektem k venkovskému prostředí.
Vlevo před hotelem si před válkou nechal postavit vilu č.p. 36 Dr. Stanislav Svoboda, zubní lékař z Pardubic. Lékař začal trávit letní dovolenou se svojí rodinou v nově vybudovaném hotelu Vršov. Lokalita se mu zalíbila, a proto odkoupil parcelu pro letní vilku. Vilka byla dokončena těsně před válkou přibližně v roce 1938 a bylo jí přiděleno číslo 36. Během války rodina doktora Svobody ve vilce často pobývala, zvláště koncem války při bombardování Pardubic, a při útěku německých vojsk. Během války i po válce žila vilka čilým společenským životem. Přijížděla tam rozvětvená rodina Svobodova. V knize hostů je zapsána i Milada Horáková. Po převratu vilka znárodněna nebyla, neboť nebyla vhodná k celoročnímu obývání. Rodina tedy užívala vilku ve stejném duchu i během 50. let. V šedesátých letech z důvodu dědických sporů vilka chátrala. V sedmdesátých letech byl spor rozhodnut a vilku čekala generální oprava, v duchu doby – svépomocí. Od 80. let byla vilka užívána k rodinné rekreaci. V současné době je vilka nevyužita. Uvnitř je zachovalá a interiér z 30. let je téměř nedotčen. Exteriér vilky, i když je opět zachován v původním architektonickém stylu, je značně zchátralý. Některé stromy jsou ještě původní.
Jednou z nejvýznamnějších a fascinujících staveb dotvářející unikátní charakter této vilové lokality je vila č.p. 33, která byla postavena v roce 1938 podle projektu architekta Karla Kačírka. Tato stavba ve stylu rustikální haciendy odkazuje na romantický proud meziválečné architektury a vlivy lidového stavitelství, ale současně je i tichým svědkem dramatických osudů své doby. Její majitel, úspěšný náchodský obchodník s textilem Leo Strass, ji nechal postavit jako bezpečné útočiště pro svou rodinu v kraji, odkud pocházel, protože se narodil jako šestý ze čtrnácti dětí Karla a Karoliny Strassových v Chrudimi. Bohužel však on i jeho manželka zahynuli během holocaustu v Osvětimi, přežil pouze jeho syn Karel.
Vpravo od vily Lea Strasse si postavil vilu pan Mašek, stavitel z Prahy Vinohrad. V 50. letech bylo přízemí vily poskytnuto vysloužilému armádnímu důstojníku Drdovi, který tam s rodinou bydlel několik let. V současné době jsou majiteli členové rodiny MUDr. Jana Bláhy – bývalý obvodní lékař v Trhové Kamenici.
Další zajímavou kapitolou je vila č.p. 35, kterou ke konci 30. let minulého století nechal postavit pro své rodiče prof. Bohuslav Partyk, DrSc, rodák z Horního Bradla. Jeho otec Jan, sklář v místní sklárně, však brzy zemřel (+1946) a jeho matka Františka v domku dožila dalších 28 let (+1974). Prof. Bohuslav Partyk, DrSc. byl žákem obecné školy v Dolním Bradle a Trhové Kamenici. Pokračoval ve studiu na Obchodní akademii v Chrudimi a pak studoval na současné Vysoké ekonomické škole v Praze. V roce 1938 působil jako profesor na Obchodní akademii Tomáše Bati ve Zlíně a také na Vysoké škole sociální v Brně. V roce 1950 nastoupil na současnou Ekonomickou univerzitu v Bratislavě, kde působil jako docent, později profesor, až do odchodu do důchodu v roce 1986. V průběhu své mnohaleté praxe publikoval několik desítek odborných publikací a celostátních učebnic pro střední a vysoké ekonomické školy.
Tato koncentrace vil stavebníků z řad tehdejší inteligence a podnikatelů vytvořila na Pasekách místo s neopakovatelným geniem loci a zůstává svědectvím o vysoké úrovni meziválečné rekreační kultury. Ačkoliv mnohé z těchto objektů v průběhu let měnily své majitele a některé dnes vyžadují opravu, stále svědčí o zlaté éře rekreačního rozmachu Pasek ve 30. letech minulého století, kde se v letních měsících scházela tehdejší elita i běžní návštěvníci hledající klid v přírodě Železných hor.
Hotel Vršov a vily na Pasekách nepředstavují jen soubor staveb, ale především příběhy lidí, kteří sem přinášeli své osudy, naděje i tragédie a zanechali zde stopu, která je patrná dodnes.