Hotel Mareš

Bradlo bývalo vyhledávaným a oblíbeným letoviskem. Zasloužila se o to rodina Marešů.

sam_2619

František Mareš byl prostý, ale přičinlivý a podnikavý domkář. Strouhal šindel a dovážel ho do Kamenice. Po večerech vášnivě rád četl. I matka byla žena moudrá a vzdělaná a vedla dámskou krejčovskou dílnu. Rodina to byla početná. Děti studovaly. V roce 1907 si František Mareš postavil v Dolním Bradle svůj domek. Po první světové válce přišli Marešovi na smělou, ale znamenitou myšlenku, nabídnout turistům, kteří do našeho odlehlého překrásného údolí zabloudili, stravu a nocleh. Na podzim nastavěli pod střechou několik komůrek, a trocha jednoduchého zařízení dodala jim dobrý vzhled. Ujalo se to! Prvním rokem se půda naplnila „pány“, jak se po vesnici prvním hostům všeobecně říkalo. Na druhý rok už bylo tolik zájemců, že nebylo možno všechny umístit pod rozpálenou střechu. Všem se tady v tom tichém údolí líbilo a slíbili, že příště přivedou další zájemce. Bylo to laciné, dostupné i méně zámožným, a kouzelný kraj nahradil nevýhodné spojení s „okolním světem“. Tak z těch prostičkých světniček vyrostl v dalších letech pohodlný Penzion Mareš. Příkladem těchto odvážných průkopníků přilákáni přišli do Bradla i jiní podnikatelé, a tak měla dědinka ještě další penziony: Rückl, Jablonský a Vršov. Ten poslední – Vršov – byl ze všech největší. Od Vilemíniny huti je vzdálen asi pět minut chůze. Do oken výstavné budovy umístěné na mírném svahu se opírá jižní a západní slunce a lesy na druhém břehu Chrudimky dýchají do nich svou kořennou vůni.

Zprávy o výstavbě a dění v hotelu Mareš nebo o událostech v jeho okolí podává i Pamětní knihy politické obce Bradla, kterou za první republiky psal kronikář Jan Štrobl, prohlížeč skla v Bradle. Na pohlednicích jsou spolu s hotelem Mareš zachyceny i další stavby, o kterých se kniha zmiňuje, proto je uvádím také:

  • rok 1930: “V tomto roce postavili si domek při silnici ku Travnému manželé Karel a Marie Míškovi a domek má popisné číslo 28.“
  • rok 1930: “Pan František Mareš ze svého obytného domku vystavěl pension o 2 poschodích, ve kterém je přes 30 pokojů. V letní sezóně bývá plně obsazen.“
  • rok 1931: „Manželé Antonín a Františka Eisnerovi postavili si v Dol. Bradle při silnici ku Travnému vzhlednou vilku, kteráž dostavěna bude příštím rokem. Bude mít číslo popisné 29.“
  • rok 1931: “V listopadu 1931 se ubytoval v pensionu „Mareš“ Dr. Karel Kovaříček s Václavem Škvorem a Marií Petrákovou, hospodyní. Dr. Kovaříčka neviděl nikdo z pensionu vycházeti, jen jejich hospodyni a někdy i Václava Škvora. Toto chování bylo podezřelé majiteli pensionu i starostovi obce Eisovi a proto upozornili na ně četnictvo. A hle, v pondělí dne 15. února 1932 po 11 hodině v noci obklopen pension četníky, kteří za přispění některých občanů vtrhli do pensionu a výše jmenované zatkli a podrobili prohlídce. A shledáno, že Dr. Kovaříček je dávno hledaný a na něj už vydaný zatykač, ale pravé jméno jeho je Rudolf Müller, 40 letý bývalý generální ředitel českoslov. leteckého fondu. Müller dlouho vybíral značné příspěvky na uskutečnění letu přes oceán do Ameriky a pořádal i k tomu čelu různé akademie a koncerty. Peníze pak si obyčejně ponechával. Škvor a Petráková snad ani nevěděli, s kým žijí v jedné domácnosti. Müller prý používal Škvora co milenky. Müller byl již mnohokráte trestaný, ba již si odbyl nejednou 51/2 roku těžkého žaláře. Po vyslechnutí byli všici tři zatčení dopraveni k okr. soudu do Nasavrk, pak do vazby na Pankrác.“
  • rok 1933: „V dubnu odprodal p. Karel Michálek, holič domek č. 16 p. Frant. Marešovi, majiteli pensionu za obnos 8.000 Kč a sám postavil si domek ze dřeva na pozemku odkoupeném od osady. Domek je postaven proti domku pí. Michálkové a bude míti popisné číslo 30. Domek postavil za obnos 9.000 Kč.“ (poznámka autora: jako malý kluk jsem byl s tatínkem u holiče pana Michálka a pamatuji si, že mne fascinovaly držáky na noviny, které tam měl).
  • rok 1933: „Proti domku p. Karla Míška v Dol. Bradle zakoupila si as 250 m2 osadního pozemku pí. Antonie Staňková a postavila si tam rodinný domek celý ze dřeva nákladem as 10 tisíc Kč. Číslo pop. má 31.“
  • rok 1933: „V listopadu t. r. přistavěl p. Fr. Mareš zase část svého pensionu. Přístavba je třípatrová na samém břehu řeky. V přístavbě bude veliká moderní jídelna a ….. obývacích pokojů pro letní hosty. Celkem bude mít pension „Mareš“ ….. obývacích pokojů.“ (poz. autora: počty obývací pokojů neuvedeny, domnívám se, že původních 30 pokojů se zvýšilo přístavbou o dalších 50 pokojů, přístavba byla velmi rozsáhlá a na pohlednicích je změna zaznamenána)
  • rok 1935: „Návštěva letních hostí v pensionech i v privátě byla snad největší, co nás letní hosté navštěvují. Vše bylo obsazeno přes to, že letos je o 1 pension více.“
  • rok 1935: „Na podzim t.r. přestavěl domek p. Mareš, který koupil od p. Karla Michálka. Domek zvýšil, takže teď je to budova o jednom poschodí. Velice pěkně se to vyjímá na kopečku v Dol. Bradle.“ (pozn. autora: bydleli tam Burkoňovi).
  • rok 1935: „Toutéž dobou postavili si strojnickou dílnu p. Ladislav Motl a Frant. Zíta přes silnici ku Travnému a začátkem příštího roku chtějí začít provozovati živnosti živnost strojnickou. Od osady Dol. Bradla koupili si pozemek.“
  • rok 1937: „Pan Karel Michálek, holič přikoupil si ještě vedle svého domku od osady Dol. Bradlo pozemek v rozměru 77 m2 a přistavěl si ještě jednu zděnou světnici.“
  • rok 1937: „Pan Bohumil Urban, přednosta v továrně v Praze jeho paní Růžena koupili od osady Horní Bradlo za sokolovnou pozemek o rozměru 4 062 m2 a 2 Kč. Při pozemku je i část lesa. Stromy p. přednosta musí zaplatiti zvlášť. Bude tam postavena pěkná vilka s velikou zahradou už příštím rokem.“
  • rok 1938: „Sezona letních hostí byla letos velice silná, všecky pensiony i privátní byty byly obsazeny. Též letos se objevil mezi hosty jeden černoch, úředník z Brna z obchodního domu. Jelikož většina našich lidí černocha nikdy neviděla, budil tedy tady velkou pozornost. Jelikož letos rostlo málo hub, neměli letní hosté se tak s čím zaměstnávati. Též i jahod, malin a borůvek byla malá úroda, takže zavařenin si letos tolik nevezli, jako jiná léta. Počasí v letošní sezoně nebylo chvályhodné neb většinou bylo chladno. Proto letní hosté předčasně odtud odjížděli.“
  • rok 1938: „V září se opravovala a válcovala silnice od kanálu za Dol. Bradlem přes Dol. Bradlo za pension „Vršov“. Pro neočekávané poměry se celá tato trať neuválcovala, kousek od Pensionu Mareš ke Filousku se nedodělala. Jest zapotřebí, by více okresy věnovaly pozornosti našim horským silnicím, neboť jsou veškeré ve velice spatném stavu. Též i většina cest by mělo býti opravena, by letní hosté měli lepší procházky, neb na to poukazují, že zde jsou cesty v bídném stavu.“
  • rok 1938: „Pan František Mareš, majitel pensionu v Dolním Bradle č. p. 26 předal svůj smíšený obchod svému zeti p. Františku Šimákovi.“
  • rok 1938: „V prosinci svolána schůze na vyzvání obecního úřadu a jednáno o zřízení okrašlovacího spolku v Bradle. Budou se dříve sháněti informace stran ustavení spolku. Požádá se p. Jaroslav Mareš, úředník ve Slatiňanech o tyto informace, neb dle výpovědi p. Šimáka, jeho švagra, v onom spolku již delší čas pracuje.“
  • k roku 1945 je dodatečně v kronice uvedeno (kronika se dopisovala za několik let zpětně):
    • obecní úřad byl v hotelu Mareš,
    • „O německé kontroly nebylo ten čas (ve 2. sv. válce) nouze. Když přišla do Bradla nějaká kontrola, tak se o ni postaral vždy p. Šimák (zeť Františka Mareše), který byl toho času v hotelu Mareš. Kontrola nikam nešla a nic nehledala, a i když to byli Němci, dovedl si vždy s nimi poradit, za co mu patří upřímný dík, co vykonal pro občany Bradla.“
  • rok 1950: Od 1. ledna 1950 převzala Ústřední rada odborů pension Mareš pro rekreaci svých členů. Byl přejmenován na ozdravovnu Úderník. V tomto roce, poznamenává kronikář, že se od května až do září střídají ve třech hotelích (Rükl – Partyzán, Mareš – Úderník, Jablonský – Stachnovec) rekreanti z průmyslových středisek Čech a Moravy i v zimě se občas v těchto ozdravovnách pořádají politické a odborné kursy. Během léta se vystřídá v Bradle na 2 000 pracujících, kteří zde najdou příjemný pobyt a osvěžení.
  • rok 1952: V roce 1952 umírá František Mareš a pravděpodobně i jeho dcera Marie Šimáková. V Pamětní knize je za pana Františka Mareše napsán nekrolog: „Jeden z nejstarších občanů byl 10. července 1952 ve věku 82 let zemřelý František Mareš, který z malých prostředků svoji neúnavnou pílí, šetrností a podnikavostí dosáhl toho, že mohl postaviti v Bradle první pension. Jeho příkladu pak následovali další a tak se stal prvním, který se zasloužil o to, že Bradlo se stalo známým a hledaným letoviskem.“
  • rok 1955: „Bradelské pensiony Partyzán, Úderník a Stachanovec, kterých až dosud používala Ústřední rada odborů jako ozdravoven pro zaměstnance, převzal od 1. ledna 1955 do pronájmu a své správy podnik státního obchodu Restaurace a jídelny v Praze. Do polovice září byly všechny pensiony obsazeny letními hosty za denní penzi Kčs 30,-.“
  • rok 1960: „Zaveden byl také v tomto roce vodovod do osady Horní Bradlo a Hryzov, kde dříve vodu nosili od pumpy pensionu Mareš. Vodovod z louky kaménky pro Dolní Bradlo za mostem.“

Letos v létě (2019) se mi po přečtení stránek ozvala paní Marie Marešová, snacha Ladislava Mareše. Ladislav Mareš byl synem syna Františka Mareše, majitele hotelu. Mnohokrát ji děkuji, že se se mnou podělila o vzpomínky na své příbuzenstvo Marešů, poslala fotografie a svolila k tomu,  že je mohu zde uveřejnit. Jedna z nejcennějších fotografií, kterou mi zaslala, je fotografie Františka Mareše a jeho manželky Aloisie, rozené Imramovská. Pravděpodobně jsou vyfoceni u předzahrádky u hotelu. Červenec roku 1944.

vystrizekmares

Paní Marie Marešová k příhodě s černochem, o které se zmiňuji výše a kterou kronikář v roce 1938 zaznamenal, doplňuje z vyprávění tchýně a tchána Ladislava Mareše: “Dědeček František Mareš, jakožto velkoodběratel kávy, obdržel od dodavatelské firmy Kulík na letní sezónu, kromě přístroje na vaření kávy i jako obsluhu černocha. Černoch vařil a prodával kávu a dámy a slečny po něm šílely. Působil exoticky a byl velký fešák, dodávala tchýně.”

Doplňuji fotografii Karla Kulíka, nazývaného “kávový mág” a dvě krabičky kávy.

vystrizek-karel-kulik
Karel Kulík

vystrizek-kava-kulik

 

 

 

 

 

 

 

 

Dále paní Marie Marešová vzpomíná: “V Pensionu Mareš se v době jeho slávy odehrávala i řada kulturních, hudebních a jiných akcí. Zajímavé prý bylo i vystoupení hypnotizéra a jasnovidce Kurtelliho (nevím, jak se správně psal), o němž Marešovi vyprávěli hodně historek. V té době se snad v Bradle ztratil nějaký člověk a jasnovidec prý pomohl policii s jeho hledáním. Ale byli i lidé, kterým tento pán předpověděl osud a ten se prý splnil.”

Uveřejňuji i zaslané fotografie hotelu:vystrizekhotel

vystrizekhotelmar

 Další fotografie hotelu a vilek Ladislava a Jaroslava Marešových:

vystrizekvila

Vedle hotelu si vystavěl vilu Ladislav Mareš (na fotografii), kterou si sám nakreslil a vlastníma rukama postavil, prostě typický Mareš. Paní Marie Marešová dále uvádí: “Vilka spolkla celé tchýnino věno a celé roky, co já pamatuji, se pouze jezdilo opravovat pro nájemníky, které do ní přiděloval MNV jak na běžícím pásu, včetně školky a obřadní síně. “Mlejnek” (viz fotografie níže) patřil Jaroslavovi a ten, aby jej uchránil osudu Ladislavovi vilky, raději se do něj s rodinou přestěhoval.” Vedle Ladislava si nechal postavil vilku jeho bratr Bohumil a paní Marie Marešová k tomu dodává: “Tu projektoval architekt a stavěla odborná firma, takže to bylo na ní vidět, měla “šmrnc”. Bohumil, neboli strejda Bohouš, byl pražský bankovní úředník, takže zachovával patřičné dekorum.”

vystrizekmlejnek
Vila Jaroslava Mareše – “Mlejnek”.

Genealogie rodu Marešů.

Zajímalo mne, odkud do Bradla rod Marešů přišel.

Majitel hotelu František Mareš se narodil 23. 10. 1870 v Dolním Bradle č. 14 a to otci Františku Marešovi, narozenému 2. 1. 1840, bednáři a domkaři v Dolním Bradle č. 14, který se do Dolního Bradla přestěhoval z Horního Bradla č. 7. Jeho matka Marie, byla manželskou dcerou Františka Dostála, šenkýře a později výměnkáře z Dolního Bradla číslo domu 7 a jeho manželky Anny, rozená Jan Dostál, tesaře z Dolního Bradla číslo domu 2. Rodiče majitele hotelu Františka uzavřeli sňatek na Modletíně dne 24. 11. 1863, kdy ženichovi bylo 23 let a nevěstě 20 let.

Majitel hotelu František Mareš byl oddán farářem Antonínem Miffkem na Modletíně dne 11. 11. 1897 ve věku 27 let s Aloisií Imramovskou. František je již obchodníkem v Dolním Bradle č. 14. Aloisie Imramovská se narodila na Chloumku č. 19 dne 19. 5. 1878 a byla manželskou dcerou Antonína Imramovského hajného v Modletíně č. 1 a její matkou byla Marie, rodem Horáková z Možděnice č. 28. Vdávala se v 19 letech. Narodí se jim děti v Dolním Bradle č. 14:

Bohumil, 12. 9. 1898, úředník v Živnobance, oddán 30. 6. 1925 na úřadě ve Valašském Meziříčí s Jarmilou Tomanovou ze Starého Jičína,

Jaroslav (Jakub), 1. 5. 1901, úředník cukrovaru ve Slatiňanech,

Oldřich (Josef), 9. 2. 1904, umírá 25. 3. 1904,

Ladislav (Stanislav), 13. 11. 1905, učitel.

Určitě se ještě Františkovi a Aloisii narodila dcera Marie, protože v roce 1938 pan František Mareš, majitel pensionu v Dolním Bradle č. p. 26 předal svůj smíšený obchod svému zeti p. Františku Šimákovi. Narození jejich dcery jsem nedohledal. Předpokládám, že se narodila již v novém domě v Dolním Bradle č. 26, který František Mareš v roce 1907 postavil a zřídil zde hostinec a smíšený obchod.

Na základě informací, které mi zaslala paní Marie Stehnová z Horního Bradla, lze říci, že dcera Marešových Marie, provdaná Šimáková se pravděpodobně narodila okolo roku 1915. Marii Marešové a Františkovi Šimákovým se narodil v roce 1934 syn Miloš. Za dlouhou dobu se jim narodil ještě jeden syn. Ten byl ještě malý, když paní Šimáková zemřela (pozn.: paní Šimáková zemřela v roce 1952 a pokud se narodila v roce 1915, tak v době úmrtí jí bylo pouhých 37 let). Děti pak vychovávali příbuzní asi ve Slatiňanech. Miloš pak žil ve Starých Splavech, kde měl hotel a pokračoval tak v rodinné tradici. Kdykoliv tam zavítal někdo z brádeláků, byl bohatě pohoštěn. Zdarma pohostil i osazenstvo celého zájezdového autobusu z Bradla. Ještě byl pozván na oslavy v r. 2009, nepřijel, ale napsal krásný dopis. Pak za několik let přišla zpráva, že zemřel. Tolik informace od Marie Stehnové. Zapátral jsem na internetu o Miloši Šimákovi a na odkazu http://www.doksy.com/assets/File.ashx?id_org=2821&id_dokumenty=5802  jsem zjistil v Dokském zpravodaji z března 2014 na straně 10, že Miloš Šimák  zemřel 23. ledna 2014. Vzpomínku na pana Miloše Šimánka si můžete přečíst na uvedeném odkazu.

K výše uvedeným odstavcům mně byly předány paní Marií Marešovou nové informace o narození Marie a Josefa, dvojčat Františka Mareše. Jejich narození jsem v matrikách nedohledal, protože matriky v Zámrsku jsou do roku 1911. Josef i Marie se narodili 9. dubna 1912. Josef zemřel někdy koncem devadesátých let jako poslední z bratrů. Marie, v rodině nazývaná Maňka, zemřela 13. prosince 1952, tedy ve čtyřiceti letech. Zanechala tady dva syny. Miloše a Jana, kterému tehdy asi byly tři roky.

Jak jsem již uvedl, otec majitele hotelu, se také jmenoval František a narodil se v Horním Bradle č. 7 a to opět Františku Marešovi, mistru bednářskému a domkaři, který byl synem Jana Mareše, podruha z Horního Bradla č. 5 a jeho manželky Anny rozené Kopecký z Petrkova č. 3. Matkou mu byla Františka, dcera Karla Žáka, nejdříve domkaře z Horního Bradla č. 7 a pak tovaryše mlynářského z Trávnýho č. 3 a jeho manželky Barbory, rozené Kouba z Horního Bradla č. 8

Otec s rodinou a tedy i s Františkem se pravděpodobně mezi léty 1840 až 1843 stěhují z Horního Bradla č. 7 do Dolního Bradla č. 14, protože sestra Josefa (*13. 11. 1834), bratr Josef (*8. 4. 1838) a i František (*2. 1. 1840) se narodí v Horním Bradle č. 7, ale další jejich sestra se narodí už v Dolním Bradle č. 14.

Děda Františka (majitele hotelu), František Mareš se narodil 15. 4. 1811 na Veselém Kopci č. 1 Janu Marešovi. Jan Mareš se pravděpodobně přestěhoval z Veselého Kopce č. 1 do Horního Bradla č. 5, po sňatku svého syna s Františkou Žákovou z Horního Bradla č. 7. Děda František (*15. 4. 1811) se ve 23 letech oženil 12. 1. 1834 v kostele sv. Anny na Modletíně Františkou Žákovou (18 let), dcerou Karla Žáka z Horního Bradla č. 7.

Praděda Františka, Jan Mareš se narodil 22. 9. 1775 na Veselém Kopci v domě číslo 1 Petru Marešovi chalupníku a jeho manželce Kateřině, dceři Martina Hudcze z vesnice (ex pago) Millesimov. Jan Mareš se ve věku 23 let dne 29. 11. 1800 žení v Trhové Kamenici v kostele sv. Filipa a sv. Jakuba s Annou (21 let), dcerou Václava Kopeckého, sedláka z Petrkova.

Kde se narodil prapraděda Františka, Petr Mareš, jsem už nezjišťoval. Představu odkud, přišel rod Marešů do Bradla, jsem si udělal. Ještě jsem zjistil, že otcem Petra Mareše byl Jan Mareš z Hamrů. Petr Mareš se oženil 11. 6. 1764 v Trhové Kamenici v kostele sv. Filipa a sv. Jakuba s Kateřinou, dcerou Martina Hudcze z Millesimova.

Rod Marešů.

Bohumil*12. 9. 1898, Jaroslav*1. 5. 1901, Oldřich* 9. 2. 1904, Ladislav*13. 11. 1905

František Mareš (majitel hotelu), * 23. 10. 1870, Dolní Bradlo č. 14

Aloisie Imramovská, *19. 5. 1878

oddáni 11. 11. 1897 na Modletíně

František Mareš, *2. 1. 1840, Horní Bradlo č. 7

Marie Dostálová

oddáni 24. 11. 1863 na Modletíně

František Mareš, * 15. 4. 1811, Veselý Kopec č. 1

Františka Žáková

oddáni 12. 1. 1834 na Modletíně

Jan Mareš, *22. 9. 1775, Veselý Kopec č. 1

Anna Kopecká

oddáni 29. 11. 1800 v Trhové Kamenici

Petr Mareš

Kateřina Hudeczová

oddáni 11. 6. 1764 v Trhové Kamenici

Jan Mareš z Hamrů

Zveme Vás do Železných hor!

V turistickém průvodci „Zveme Vás do Železných hor – jižní část“, který sepsal a vlastním nákladem vydal v roce 1934 syn Františka Mareše úředník cukrovaru ve Slatiňanech Jaroslav Mareš, se uvádí:

„Letovisko Bradlo – horská vesnice v luně Železných hor je položena ve výši téměř 600 m n. m. nedaleko nejvyššího vrchu Spálava (662 m) a čítá as 360 obyvatel.

Jako velmi oblíbené letovisko přitahuje Bradlo svojí šťastnou polohou v malebném údolí řeky Chrudimky a to, co každý žádá od letoviska a klimatických lázní, je tu soustředěno podivuhodnou shodou okolností v překvapující míře. Osada věnčena je na severu kopcem javorenským a krásenským (614 m), na jihu střítežským, lipeckým a modletínským, na jz. strání Máslovankou; tím je chráněna před větrem.

Celé okolí Bradla má ideální volné svahy, stvořené pro kratší i delší toulky a prázdninoví hosté nacházejí zde takové množství požitků, po nichž by se jinde marně sháněli.

Lesní a horský bezprachý vzduch, slunce, voda, klid a pohodlí skýtají vynikajícím způsobem osvěžení a ozdravění celému tělu. Lesní procházky tichou krajinou, která tu není tak smutná, jako je vlastní Českomoravská vysočina, příjemně rozptýlí a zabaví. Mámivé výhled do dálek až k horám Orlickým a Krkonošům působí uklidňujícím dojmem.

Říční koupele v průsvitné vodě se sluneční lázní zpříjemňují pobyt a lákají k pěstování vodních sportů; i jiné sporty možno pěstovati. Život je družný a nemůže zde býti ani nudy.

Sbírání hub, malin, jahod, borůvek a jiných lesních plodin, jichž je v okolních lesích hojnost, je jen příjemným zaměstnáním na letním bytě.

Lidé jsou dobrosrdeční, vycházejí vstříc a majitelé pensionů všemožně pečují o vezdejší potřeby a tělesné blaho svých hostí.

Bradlo dovedlo se velmi rychle přizpůsobiti vzrůstající návštěvě a stalo se naráz hledaným letoviskem. Nejenom krajinné krásy a zajímavosti okolí způsobily stále rostoucí oblibu tohoto letoviska. V Bradle je možno pobývat velmi levně a dobře. Vedle pensionu lze bydleti též v soukromých domech, neboť mnoho obyvatelů je zařízeno na cizinecký ruch. Levnou a dostatečnou pensí je pobyt v Bradle umožněn i středním vrstvám.

Bradlo plně vyhoví a hlavně osvěží návštěvníky tak dobře, jako daleko dražší a často ani ne tak krásná jiná letoviska, která mají před Bradlem jedinou výhodu: dlouhodobou a intensivní propagandu, jíž Bradlo dosud postrádalo.

Je zde dobře postaráno jak o letního hosta, tak o turistu a Bradlo stalo se tak půvabnou oázou v srdci Železných hor.

Z Prahy jede se drahou na Pardubice a do Chrudimě, odkud je spojení na Bradlo autobusy, směrem na Nasavrky.“

Průvodce dále seznamuje čtenáře s historií Bradla a okolí a na závěr se zabývá turistikou:

„Z Bradla je možno podniknouti řadu vycházek a výletů, které odvděčí turistu bohatými dojmy z nádherné přírodní romantiky této jižní části Železných hor. Prostá, nepokažená příroda působí zde zvláštním půvabem. Z každého vrchu je krásný výhled a poměrně velmi snadná orientace umožňuje denní vděčné vycházky. Dobrosrdečný, vlídný lid, ochotně poradí. Kratší 1, 2 až tříhodinové vycházky (v celku) zavedou nás do pasek a lesů plných malin, borůvek a ostružin, sběratelé hub najdou zde svůj ráj, milovníci tichého sportu – štiky i pstruhy. Koupání v Chrudimce, výborný pramenitá voda, klid a kořenitá vůně lesů, slunce a zeleň najdou zajisté zde své příznivce, toužící po prosté kráse horského letoviště a věřící, že jen nekulturní a pokažený lidský vkus dovede porušit a znechutit i ten nejkrásnější koutek, dar boží dlaně skromnému, horskému lidu. Nevoláme: „Nejezděte do ciziny!“ Československý turista, znalý ciziny, dovede v pravdě ocenit krásy své vlasti a prosté horské letovisko poskytne člověku toužícímu po klidu a boží přírodě takového půvabu, jakého cizina daleko široko nemá. Nadmořská výška – Seč 536 m, Nasavrky 500 m, Trhová Kamenice 540 m, Bradlo 545 m, vrchy v okolí Bradla přes 600 m – tvoří nejpříznivější podmínky pro osvěžující a ozdravující pobyt, zvláště osob duševně pracujících, z dusného ovzduší měst, pro rodiny a děti, jímž lesy a koupání jsou rájem, ideální rekreací.“

Průvodce dále nabízí také deset kratších túr osm delších túr, z nichž jen některé vybírám:

Kratší túry:

  1. Bradlo – Petržílkovým dvorem, luční cestou vozovou – Loveckým zámeček auerspergský – odtud pralesem dolů, k myslivně v Malé Stříteři (krotká jelení laň a výr pana lesního správce J. Reichl – Bradlo.
  2. Bradlo – přes Dolíky – Malečkovým lesem pana B. Riegra (vnuka F. L. Riegra) – spálavským lesem na Spálavu, (662 m, čarokrásný rozhled na Chotěbořsko a Českomoravskou vysočinu směrem k Humpolci, hradu Lipnici, Ledči, Větrnému Jeníkovu a k Jihlavě) – zpět k hostinci p. Dočekala a pešinou lesem k Bradlu podle potůčku.
  3. Bradlo – ke kanálu – k Javornému – za Javrovným k hájence Chrpec, odtud nadcházka lesem na Hodonínský kopec, na silnici (rozhled) – před křížkem silnicí vpravo, dlouhým lesem Plässenbergem (593 m) na Tarabku, Travné a Bradlo.
  4. Bradlo – kanál – Stehnovým lesem a krajem krásenských lesů na Krásné – z Krásného Rücklovou oborou do Bradla
  5. Bradlo – Lipka (hrobky rodiny pánů Kustošů – na Dolíky a Bradlo.
  6. Bradlo – Pecinova pila – Máslovankami podle Chrudimky k Bohuňkovům – na Modletín: Zastávka u host. Záruby – levná dobrá obsluha. – výborná káva smetanová. – Po silnici zpět do Bradla.

Delší túry:

  1. Bradlo – pod Malou Stříteží podle potůčku na Chloumek (zastávka v hostinci p. Bláhy, výborná a levná obsluha) – Pleskačovým dvorem na Vejvorku proti proudu potoka do Křemenice – zpět na Polom – Lovecký zámeček – Bradlo.
  2. Bradlo – Máslovankami – Bohuňkova samota – na Vratkov – Hostětinky – jezírko v Riegrově lese a lesem na Dolíky a Bradlo (1/2denní).
  3. Bradlo – údolím Chrudimky – Rušinov – Klokočov (tisíciletá lípa) zpět na Modletín – Lipka – Bradlo (1/2denní).
  4. Bradlo – Dolíky – Spálava – Libice – údolím Doubravky – Chotětoř – zpět Rochňoves – Maleč – Stříbrným dolem – hájovna Kubátka – jezírko u Hostětinek – Modletín a Bradlo (celodenní).
  5. Bradlo – Chloumek – Barovice – Slavíkov – Zálesí – Kopec – Rovné – Možděnice – Zubří – zpět na Polom – Bradlo (celodenní).

Na zadní straně přebalu průvodce jsou informace o pensionu Františka Mareše:

PENSION FR.  MASEŠE  v Dolním Bradle u Chrudimě v srdci Železných hor 600 m n. m.

Spojení: Železniční stanice Chrudim, neb Chotěboř, odkud pravidelná autobusová doprava až na místo.

Sezona od května do října.

Dům má 35 slunných, čistých pokojů o 2 – 3 kompletních lůžkách. Nová velká jídelna, spojená s terasou a balkonem je v I. poschodí přímo nad řečištěm Chrudimky a poskytuje pěkný výhled na okolní krajinu.

Koupaliště upraveno na řece v ideálním místě, vlastní přilehlá louka slouží ke slunění a různým sportům.

Strava domácí, dobrá a vydatná.

Snídaně: Káva, čaj, kakao, neb mléko a 2 rohlíky, nebo chléb s máslem.

Oběd. Polévka, maso s příkrmem a moučník.

Večeře: teplé i studené.

Pense i s bytem pro dospělou osobu denně Kč 19,-.

Dětská pense (poloviční) se samostatným lůžkem Kč 12,50 denně, bez samostatného lůžka Kč 6,50 denně.

Sleva Kč 1,- denně pro osobu a za 1 lůžko v době před 15. červnem a po 31. srpnu.

Školním výpravám zvlášť výhodné podmínky.

Přihlášky a podrobné informace ochotně zašle majitel.

Můj osobní vztah k hotelu Mareš.

  • ve vchodu, kde byl zřízený panem Marešem smíšený obchod, byla za mých časů, když jsem v Dolním Bradle bydlel, pošta; v té době jsem každou sobotu rozvážel na kole sobotní noviny (těch bylo) – Dolní Bradlo, Horní Bradlo, Paseky, Vršov – vždy byly noviny dopoledne rozvezené, protože jsem přijel domů k obědu – Zemědělské noviny – 35 ks, Rudé právo 34 ks, Mladá fronta – 4 ks, Pochodeň – 20 ks, Práce – 4 ks, Lidové noviny -1 kus, Sport – 5 ks, Svobodné slovo – 2 ks; zpočátku činila odměna za roznášku sobotních novin okolo Kčs 20,- (jedna bankovka s Janem Žižkou), od 5. července 1975 byla navýšena na Kčs 28,50; od 20. června 1976 na Kčs 39,10, v roce 1977 byla uzavřena smlouva na dva roky za Kčs 44,50 (daň činila Kčs 4,50) – čistého Kčs 40,- danou částku jsem dostával až do 10. 5. 1981; v období od 7. července 1979 do 16. září 1979 jsem roznášel i v Trávném za Kčs 16,-; někdy za mne roznášela noviny maminka nebo tatínek; pro maminku to byla určitá relaxace po týdenní starostlivosti o sestru; v roce 1981 o roznášení novin projevil zájem někdo jiný, který dostal přednost, a nám byla roznáška novin odebrána,
  • v době, kdy jsem studoval v Pardubicích, tak jsem o prázdninách „zaskakoval“ za doručovatele, kteří si chtěli vybrat dovolenou – pan Exner z Vršova, paní Mrtková z Velké Stříteže, paní Zárubová z Dolního Bradla, poštmistrovou (vedoucí) byla paní Růžena Exnerová; dělal jsem stejnou práci jako poštovní doručovatel – roznášel noviny a časopisy předplatitelům (i na drobný prodej většinou chatařům), vyplácel důchody, přijímal tržby (např. z obchodu v Trávném od paní Jančárkové), přijímal inkaso, sázenky Sazky, Sportky, Matesa atd.; po odpoledním příchodu na poštu proběhlo vyúčtování; bylo to fajn, znal jsem všechny obyvatele vesnic, kde jsem doručoval – Dolní Bradlo, Travná, Javorné, Krásné, Vršov, Paseky, Horní Bradlo, Lipka, Malá Střítež, Velká Střítež,
  • v hotelu Mareš se prodávala zmrzlina, na kterou jsem rád chodil; nejdříve kopečková vzadu u řeky v malém okénku a pak za pana vedoucího Resslera točená ve vchodu do hotelu,
  • do restaurace jsem chodil na obědy, když jsem o prázdninách jako student byl na brigádě u JZD;

výtah z jídelního lístku nejčastěji objednávaného jídla v té době:

100 g Vídeňský guláš, knedlík houskový – Kčs 6,10,

100 g Segedínský guláš, houskový knedlík – Kčs 5,60,

100 g Smažený sýr, nové brambory, tatarská omáčka – Kčs 8,50,

100 g Znojemská hovězí pečeně, rýže – Kčs 7,30.

Polévky:

Hovězí s nudlemi – Kčs 0,70,

Hovězí s morkovými knedlíčky – Kčs 1,10.

Jídla připravila ………. . Za ceny odpovídá vedoucí …………. . Uvedené ceny jsou konečné.

Na brigádě u JZD jsem dostával odměnu Kčs 7,50 za hodinu, která mi byla zvýšena v srpnu na Kčs 8,00 za hodinu, a to bylo něco. Přibližně jednu hodinu jsem pracoval na jeden oběd.

  • pamatuji si i na nepříjemné zasedání Tělovýchovné jednoty Sokol, která se uskutečnila v jídelně u Marešů, již si nepamatuji, o co tam přesně šlo, ale stále ve mně přetrvává nepříjemný pocit z určitého generačního střetu mezi členy,
  • v hotelu Mareš se ubytovávali rekreanti a konaly se tam i svatby.

Popis dalšího vývoje uvádím tak, jak jej popsala kronikářka paní Jitka Halířová ve Zpravodaji Horního Bradla 2018.

A něco z kroniky Horního Bradla

Hotel byl časem přejmenován na Hotel na Chrudimce, i když zažitý název Mareš se používá dodnes. Roku 1986 stále spravuje hotel Jednota Hlinsko, poskytuje občerstvení, ubytování i svatební hostiny. Od prosince 1988 zde byli ubytovaní občané z Vietnamu. Tři měsíce se zde učili česky, pak odtud dojížděli do Transporty Chrudim. V roce 1991 byl hotel Mareš předán Jednotou Hlinsko majitelům – pánům J. Marešovi, M. Šimákovi, J. Šimákovi, R. Marešovi a I. Marešovi. Dne 21. 10. 1992 prodávají majitelé hotel manželům Šťastným z Prahy. Na podzim 1993 kupuje hotel pan Milan Březina z Prahy. V roce 1996 ale pan Březina umírá a hotel se stává na dlouhá léta předmětem dědického řízení. V současné době vlastní nemovitost Katorhin Jevhen ze Ždírce nad Doubravou, ale pravděpodobně bude zase na prodej.                                 Jitka Halířová, kronikářka

Závěr.

Pan František Mareš byl schopný obchodník a hoteliér. Využil veškerých výhod zdejšího kraje a hospodářskou situaci  v zemi pro postavení hotelu.

Výhody zdejšího kraje jsou nesporné a stále přetrvávající, bohatá historie, krásná příroda, čerstvý vzduch atd. atd.

Hospodářskou situaci ve třicátých letech minulého století využil velmi chytře. Věděl, že krize jednou pomine. Byla to doba, kdy nebyla práce, a každý byl rád, že nějakou měl a pracoval i za nižší mzdu. Určitě levněji postavil první část hotelu a začalo se mu dařit z důvodu zájmu návštěvníků hotelu, a proto mohl přistavět další část. Kdo měl ušetřené peníze, tak se na začátku hospodářské krize 30. let minulého století logicky bál, že o ně přijde. Nejlepším jejich využitím byla investice do budov – roku 1930 se staví hotel Mareš, 1932 hotel Vršov, 1932 se Rüklův hostinec přestavuje na pension a na konci hospodářské krize v roce 1934 se staví hotel Jablonský. Práce na stavbách je levná.

Letní hosté měli možnost ubytování ve výše uvedených hotelích, ale i v mnoha a mnoha privátech u obyvatel Bradla. Ubytovávalo se i v Horním Bradle v PENZIONU VE STARÉM MLÝNĚ a v PENZIONU pana Rudolfa Kulíka.

Je škoda, že v současné době občané Bradla nejsou schopni a především ochotni nabídnout volné prostory svých domů k rekreačnímu využití (na privátě). Byl by to určitě po dobu letní sezóny příjemný příjem do rodinného rozpočtu.

Hotel Mareš neexistuje, hotel Rükl neexistuje, hotel Jablonský (v současné době Pension U Kozlů) existuje. Na svých webových stránkách uvádí jednou 50 lůžek a podruhé 60 lůžek s možností ubytování v tělocvičně s 24 lůžky. Na stránkách není uvedena žádná dobrá fotografie stavby, pouze fotografie okolí. Velmi obtížně se v něm zajišťuje ubytování, buď je kapacitně vytížen po celou sezónu, nebo je zavřený. Podle nových informací je penzion Jablonský stále majetkem paní Jany Jablonské, vdovy po Karlu Jablonském (syn původního majitele) a jejich syna Viktora. V současné době je nabízen k prodeji asi za 6 mil. Kč.

Hotel Vršov (v současné době OÁZA SRDCE) se stal vzdělávacím a meditačním centrem. Poskytuje celou řadu seminářů pro zájemce v určitých oblastech. Nabízí ubytování v 31 dvou a třílůžkových pokojích v I. kategorii a ve 4 dvoulůžkových pokojích ve II. kategorii. Centrum poskytuje celou řadu seminářů, relaxačních, regeneračních a dalších akcí jen pro určitý okruh zájemců, kteří jsou v hotelu ubytováni. Hotel je velmi vytížen a obtížně se v něm zabezpečuje další ubytování.

Na webových stránkách OÚ Horního Bradla v záložce FIRMY A SLUŽBY je uvedena celá řada firem provádějící různé činnosti, ale není zde ani jedna firma nebo privát, které by poskytovaly ubytovací služby.

Je to škoda pro tuto rekreační oblast, že tu není více subjektů nabízející ubytovací služby. Návštěvníci Bradla by utráceli své peníze i u jiných podnikatelů (v obchodech, u výrobců) v Bradle a tím by byli pro ně prospěšní.

Možná, že se někdo najde z místních obyvatel nebo z okolních vesnic a vytvoří ubytovací místa na privátech. Tím využijí, jak se v současné době moderně říká, „skulinu na trhu“, kterou zaplní.

Použité zdroje: Trhovokamenický OBČASNÍK, duben 2010; Pamětní kniha politické obce Bradla; Turistický průvodce „Zveme Vás do Železných hor – jižní část“, Jaroslav Mareš; Dokský zpravodaj, březen 2014; Státní oblastní archiv v Zámrsku – matriky.

Většina pohlednic zachycuje hotel Mareš a jeho okolí z „Hyblíku“. Kromě hotelu jsou na pohlednicích zaznamenány sokolovna a hotel Jablonský, ale v této části se o nich nezmiňuji, protože se jim budu věnovat později.

 

hotel-mares-01

hotel-mares-02

hotel-mares-03

hotel-mares-04
Dolní Bradlo, pohled na pension Mareš, 1. pol. 30. let, nepoužitá, na zadní straně napsáno tužkou “Výlet do Bradla 5/7 1932″, vytištěno dle orig. Fr. Hlouška – BRADLO U CHRUDIMĚ. František Hloušek se narodil v Dolním Bradle 10. 2. 1893, malíř a učitel, legionář, otec malířky Máši Šormové.
hotel-mares-42
Dolní Bradlo, pohled na pension Mareš od Hrýzova, 1. pol. 30. let, srpen 1933, poštovní známka T. G. M., uprostřed vpravo napsáno tužkou “to je naše okno”. Adresováno Arturovi Bartoškovi, odborný učitel, Hradec Králové, část textu “Drahá maminko! Jak jsme přijeli, tak jsme šli do lesa, kde jsme našli hodně jahod. V noci jsme spali dobře. Dnes jsme šli na louku, kde jsme si hráli.” Vytištěno dle orig. Fr. Hlouška – BRADLO U CHRUDIMĚ. František Hloušek se narodil v Dolním Bradle 10. 2. 1893, malíř a učitel, legionář, otec malířky Máši Šormové.

 

hotel-mares-05
Eisnerův dům zde ještě není.

hotel-mares-06

hotel-mares-07
Vlevo od hotelu je vidět část mlýna.

hotel-mares-08

hotel-mares-09
Dolní Bradlo, pohled na hotel Mareš v Dolním Bradle a příjezdovou cestu z Hyblíku, 2. pol. 30. let, odesláno 8. 7. 1939, nákladem R. Burkoň, vydavatel Vomáčka, Pardubice. Před hotelem dům paní Staňkové, v dálce vpravo penzion Rückl (tehdy se tak jméno psalo) a nápis byl dlouho ve štítu budovy, před penzionem je stodola a vlevo od ní Filousek. Vpravo za břízou je věž kaple. Blahobytu je vidět jen kousek bílého štítu.
hotel-mares-10
Úplně vlevo je sokolovna a penzion Jablonský.
hotel-mares-11
Úplně vpravo domeček Zítových (pak si pan Zíta postavil na levé straně silnice strojírnu a naproti ní nový dům), vlevo od nich je stavení Sotonových (dnes Laušmanovi), střecha podlouhlé chalupy Míškových. Ta dnes neexistuje, místo ní je dvojdomek Kopřivových (dříve Štroblových). Dnes je myslím na prodej. Vpravo u silnice je domek Eisnerových a za ním je domek dalších Míškových. Zda byli příbuzní s Míškovými z chalupy?
hotel-mares-12
Penzion Jablonský se zdá být ještě rozestavěný. Co je ta šipka, je vila, kterou si v roce 1933 postavil Karel Kadlec, zřízenec elektrických podniků král. hlavního města Prahy. Je to rodák z Lipky. Domek stojí na nejvyšším bodě v Lipce a nese Jméno “Na vyhlídce”. Postaven byl nákladem přes 50 tis. Kč. Má číslo 40.
hotel-mares-13
Vpravo je vidět stodola a penzion Rükl a les Máslovanky.
hotel-mares-14
Tato pohlednice je zajímavá tím, že byla odeslána roku 1952 a na druhé straně je vytištěno Zotavovna ROH Úderník, ale na pohlednici není vidět vila Urbanových a dům Kouckých. V padesátých letech byl asi použit snímek ze 30. let.
hotel-mares-15
Vlevo je vila Urbanových, sokolovna, nad sokolovnou vila pana Marše, vpravo od sokolovny rozestavěný dům Kouckých (Pilařových), dnes Petry Tabačíkové, dcery paní učitelky Ludmily Pilařové a vnučky paní učitelky Marie Kaucké.
hotel-mares-16
Vlevo nad sokolovnou je vidět dům pana Mareše (říkalo se tam Mlýnek, Mlejnek, dřív tam u rybníka býval mlýn), dnes tam bydlí Nevečeřalovi.
hotel-mares-17
Podél silnice jsou vidět sloupy elektrického vedení.

hotel-mares-18

hotel-mares-19

hotel-mares-20

hotel-mares-21

hotel-mares-22

hotel-mares-23
Dům Eisnerových ještě nestojí. Vpravo u silnice je jako první domek dalších Míškových. Za tímto domkem je vidět štít domu, kde bydleli Bláhovi. Pan Bláha byl pošťákem, který chodil v pošťácké dlouhé peleríně s koženou brašnou. V létě jezdil na kole, jinak pěšky. To ještě byla pošta u Partyků. 

hotel-mares-24

hotel-mares-25

hotel-mares-26

hotel-mares-27

hotel-mares-28

hotel-mares-29

hotel-mares-30
Vlajky se vztyčovaly vždy na začátku rekreace a všichni rekreanti museli být nastoupeni a zpívala se Píseň práce: “Ó zavzni písni vznešená, o práci, která vrozená přírodou lidstva jest, a vše, co člověk užívá. Z šlechetné práce vyplývá, buď práci čest, buď práci čest!” atd. Při ukončení pobytu se vlajka sundávala, opět se stejným ceremoniálem.

hotel-mares-31

hotel-mares-32
Vlevo od hotelu je vidět část mlýna.
hotel-mares-33
V dáli je penzion Jablonský, Urbanova vila, naproti ní vila Kuličova (dnes paní Coufalová), vlevo od hotelu Mareš vila pana Mareše, asi Ladislava.

hotel-mares-34

hotel-mares-35
Dolní Bradlo – hotel Mareš, 1. pol. 60. let, odesláno 20. 12. 1961, vydavatel NAKLADATELSTVÍ ORBIS-PRAHA, fotograf Vladimír Kačer. Na fasádě hotelu již omšelé nápisy. Nosnost mostu 6 t, kamenné patníky podél silnice, před mostem skupinka dětí, kteří jdou od autobusové zastávky.
hotel-mares-36
Vpravo od hotelu jsou vidět obě vilky pánů Marešů.
hotel-mares-37
Dolní Bradlo, pohled na pension Mareš z Hyblíku, 1. pol. 70. let, odesláno 17. 8. 1970, vydavatel ORBIS-PRAHA, fotograf S. Zajíc, cedule o konci vesnice umístěna za plotem pana Eisnera, uprostřed vpravo je část stodoly a penzion Rükl, na levé straně silnice je nízká stavba – strojírna pana Zíty a Motla, za ní domek paní Staňkové a pak dvě vilky Marešovy a hotel.
hotel-mares-38
Vpravo od vily Urbanových (Pospíšilových) je vidět chata pana Menšíka.
hotel-mares-43
Koupaliště u horního jezu. Nepoužitá pohlednice. Foto Víšek Slatiňany.

 

 

hotel-mares-39
Koupaliště u horního jezu.

hotel-mares-40

hotel-mares-41

obr_4_u1
Současný stav – 7. 1. 2017.

 

img_2975
Současný stav – 7. 1. 2017.

 

img_2982
Současný stav – 7. 1. 2017.